Ať už zapůsobila zvědavost, nebo chuť na skutečný mydliňák od vinaře, na prvním ročníku radotínského Burčákfestu bylo už od samého zahájení opravdu nabito. Svým dílem určitě přispělo i počasí, které si pro sobotní odpoledne 19. září schovalo snově nádhernou ukázku babího léta. Pod horkými paprsky sice zrádná šťáva rychleji stoupala do hlavy, ale právě proto, že zájemců o ochutnávky i nákup burčáku či vína bylo tolik, nehrozila otrava alkoholem - dříve, než se setmělo, bylo už téměř dopito. A zbyla energie na poslech hudby i povídání s přáteli.
Celé prostranství mezi radotínskou radnicí, základní školou a kostelem se během sobotního předpolední proměnilo v malé vinné tržiště, vedle kterého na ochutnávače a posluchače hudebních vystoupení čekaly stoly s lavicemi. Vinaři si ovšem museli s přípravou stánků pospíšit, protože už před oficiálním zahájením bylo plno. Při něm radotínský starosta Mgr. Karel Hanzlík návštěvníkům Burčákfestu popřál, aby nadcházející hodiny byly tak příjemné, jak slibují být. Přání se postupně začalo naplňovat.
Senior dixieland Petra Hasmana naladil nejdřív nástroje a hned potom návštěvníky. A ti zahájili ochutnávku. Někdo jen zjišťoval, kterou odrůdu a od koho si koupí domů, další postupně důsledně mapovali chutě různě zkvašených hroznových moštů. Vedle chycené sliny je k tomu pobízel také slib výhry pro jednoho šťastlivce, který si za to, že vyplní anketní lístek a dá svůj hlas podle něj nejlepšímu burčáku, odnese DVD přehrávač a šest lahví s vínem od letošního vinaře roku, Vinařství Valihrach z Krumvíře. Zdravý kvasící mok se skvěle hodil k celkem nezdravým pochutinám z grilu, i když leckdo dal přednost francouzským sýrům, na které rozhodně běžně nenarazí.
Houpání v náruči „dixie“ a vliv nápoje, který podle odborníků člověku přináší „stav přirozené bujarosti, euforie a lehké mysli“ (odtud burčák), u většiny dokázaly utlumit hektičnost běžných dní a celková nálada působila tak trochu jako dejavu jakýchsi dávných sousedských setkání. Jediný, kdo se tu trochu nudil, byly děti. Zajímala je jen výroba smažených spirálek vyráběných na zvláštní fréze kombinující škrabku a nůž. Rodičům a prarodičům pak nezbývalo, než trpně vystát předlouhou frontu na finální výrobek. Naštěstí byla další kapelou cimbálovka Vonička. Lidové odzemky přitáhly malé a ještě menší intuitivní tanečníky blíž k pódiu a konečně byli spokojeni všichni. Třešinkou byly navíc dvě písničky v podání sopranistky Markéty Mátlové, již jinak v Radotíně slýchají hlavně návštěvníci adventních koncertů.
Pak přišlo nečekané vystoupení pražského pouličního kolovrátkáře Brácy. Chvíli úspěšně a chvíli neúspěšně loudil ze stodvacetiletého kolovrátku doprovod pro své písně, pak odložil ošuntělou buřinku a brejličky s černými skly – a rázem tu stál bývalý starosta Prahy 13 a současný poslanec sněmovny Ing. Petr Bratský. On to byl, kdo potom za asistence Mgr. Karla Hanzlíka a Petra Marka z Českého archívu vín vylosoval nového majitele zmíněných cen. Skutečně se hned napoprvé podařilo vybrat lístek, jehož autor setrval celé odpoledne nejen v Radotíně, ale i v doslechu reproduktorů. Jan Vondráček si na burčák zajel z Košíř a mohlo být zajímavé sledovat jeho cestu zpět s kolem, přehravačem a všemi vinnými lahvemi. Vypadal na zdatného sportovce, snad to zvládl.
Večer pokračoval a slavnostní nálada se samovolně rozlévala do okolí, hlavně ke břehům Berounky, kde se usadili malé piknikující společnosti k soukromým ochutnávkám. Speciálně pro ně tu kromě vzdálené hudby City Bandu hrála i řeka. Hezký den se nachýlil ke svému závěru.
Potěšení, které přinesl testovací první ročník Burčákfestu, je určitě dobrým důvodem pro založení nové tradice. Lze tedy předpokládat, že za rok se vinaři a hudebníci do Radotína vrátí. Hrozí jen jedno reálné nebezpečí: příště asi přivezou burčáku mnohem víc. Včetně vítězné odrůdy divácké ankety o nejchutnější burčák, což byl Müller Thurgau z rodinného vinařství Luďka Dwořáčka z Valtic. Uvidíme, jak bude chutnat z příští úrody hroznů.
Další fotky naleznete ve fotogalerii.